Lehký cisternový vůz Uerdingen ZZ "VDP" ČSD / H0 / Brawa 49632

Lehký cisternový vůz Uerdingen typu Ra "VDP" ČSD, éra III.
Číslo silnice: 558042 [P]

Detaily modelu
■ Podvozek s tříbodovým zavěšením
■ Samostatně aplikované pružinové sestavy
■ Samostatně aplikovaný brzdový systém
■ Kovová kola
■ Jemně gravírované podvozky
■ Brzdové čelisti v rovině kol
■ Samostatně aplikované táhlo nápravové brzdy
■ VDP je registrovaná ochranná známka.


Informace o prototypu:
V letech 1939/40 vyvinuly vagonky v Kolíně nad Rýnem-Deutz a Uerdingenu každá jeden čtyřnápravový lehký cisternový vůz. V přímé souvislosti s tím Westwaggon také vytvořil prototyp vanového tendru, který byl později připojen k válečným lokomotivám BR 42 a 52. Vývoj byl poháněn především armádou, protože pro zásobování bylo nutné přepravovat obrovské množství ropy a paliv. Pro maximalizaci využití dostupné oceli byla plně využita lehká konstrukce, stejně jako u všech válečných stavebních metod – i když se to brzy ukázalo na úkor trvanlivosti. Oba výrobci poté vyvinuli vagony se samonosnými kotli. Zatímco Deutz se spoléhal výhradně na koncové díly, Uerdingenova konstrukce zahrnovala také podélné nosníky z úhlových profilů, které měly pomáhat absorbovat podélné tlakové síly. Hlavní specifikace obou variant byly shodné: délka přes nárazníky byla 12,40 m, osová vzdálenost podvozků 6,60 m a objem kotle 63 m³.
Vzhledem ke kompaktní konstrukci vedla tato kapacita k problémům se zatížením náprav a měřidel, což znamenalo, že kotel nemohl být na všech trasách zcela naplněn. Jako pojezd byly použity lisované ocelové podvozky s rozvorem 2,00 m. Vozy vyrobené do roku 1945 byly uvedeny do provozu u společnosti Wifo a ropných společností pro zásobování Wehrmachtu. Po roce 1945 různé evropské společnosti přestavěly vozy do dále rozvinuté podoby, včetně pražské Tatry již v roce 1946. V roce 1955 dodala společnost SEAG téměř 500 vozů vyvinutých podle Uerdingenovy konstrukce Dopravnímu sboru Spojených států (USTC). Kvůli válce bylo mnoho vozů ztraceno nebo zůstalo u jiných evropských státních drah. Vozy nacházející se ve spádové oblasti západních okupačních zón byly převedeny do VTG, která v roce 1951 vznikla z bývalé Wifo. Kromě toho ropné společnosti používaly další vozy jako osobní vozy a fungovaly jako hlavní nájemci vozů VTG. Vozy, které zůstaly u DR (Východoněmecké státní dráhy), zůstaly ve vozovém parku státních drah a byly pronajímány pouze dlouhodobě, především PCK Schwedt/Oder.
Poslední z těchto vozů byly vyřazeny z provozu až v 90. letech 20. století a často nadále sloužily jako železniční provozní nebo nádražní vozy. V této funkci byly často k vidění i po přelomu tisíciletí.