Retro kolej : Vzpomínka na strejdu Láďu z jabloneckého nádraží
Každý z nás má v sobě uložená místa z dětství, která voní úplně jinak než dnešní svět. Pro mě to navždy bude nádraží v Jablonci nad Nisou. Nebylo to pro nás jen obyčejné místo, odkud se odjíždí na výlet nebo do školy. Bylo to království. A jeho nekorunovaným králem byl náš strejda Láďa.
(archiv David Pavlis)
Když jsme byli malí, strejda Láďa pracoval jako výpravčí. Později se vypracoval až na náčelníka celé stanice, ale pro nás zůstal tím nejdůležitějším mužem s červenou čepicí a výpravkou v ruce. Návštěva u něj na nádraží byla pro nás děti svátkem, na který jsme se těšili celý týden.

(archiv David Pavlis)
Za kulisami železničního světa
Zatímco ostatní cestující museli poslušně čekat za žlutou čárou na peronu, my jsme díky strejdovi směli nahlédnout do samotného srdce stanice. Dopravní kancelář byla plná tajemných přístrojů, páček, cvakajících relé a obrovských papírových jízdních řádů. Strejda Láďa měl na všechno klid, na každou naši zvědavou otázku znal odpověď a dokázal nám s trpělivostí vysvětlit, jak to na dráze chodí.
Z okna jeho kanceláře jsme s nosem přitisknutým na skle pozorovali cvrkot v kolejišti. Posunovači s praporky, skřípění brzd, cinkání návěstidel a hlášení nádražního rozhlasu tvořily kulisu, na kterou se nedá zapomenout. Vždycky, když se blížil čas odjezdu, strejda si nasadil svou parádní čepici, vzal výpravku a my jsme v něm viděli hrdinu, bez kterého by se žádný vlak na trati mezi Libercem a Tanvaldem nerozjel.
Setkání s legendou: Arcivévoda Karel
Nejsilnější vzpomínka z jabloneckého nádraží se ale pojí s jedním konkrétním strojem. Díky strejdovi jsme měli možnost zblízka poznat legendární parní lokomotivu řady 422.025, které nikdo neřekl jinak než Arcivévoda Karel.

Pro nás děti to nebyl jen kus železa z roku 1907. Byla to živá, dýchající bytost. Dodnes si vybavuji tu ohromující podívanou, když tahle malá, ale nesmírně elegantní lokomotiva – přezdívaná také „malý bejček“ – vjížděla do stanice. Syčení páry, oblaka bílého dýmu stoupající k jabloneckému nebi, typická vůně horkého oleje a spáleného uhlí, a především ta nablýskaná mosazná tabulka se jménem Arcivévoda Karel na jejím boku.
Byla to bezesporu nejkrásnější lokomotiva našeho dětství. Když stála na kolejišti v Jablonci, nemohli jsme z ní spustit oči. Strejda Láďa se jen usmíval pod vousy, když viděl naše rozzářené tváře a otevřené pusy. Často nás vzal až těsně k ní, domluvil se se strojvedoucím a my jsme mohli nahlédnout do kabiny plné budíků, pák a žáru z topeniště. Ten pocit úžasu a hrdosti, že jsme tak blízko opravdovému železničnímu pokladu, se jen těžko popisuje slovy.
Čas odjel, vzpomínky zůstávají
Dnes už jablonecké nádraží vypadá jinak. Prošlo modernizací, kolejiště se změnilo, výpravčí už nechodí na peron s plácačkou tak jako dřív a lokomotivy řídí elektronika. Ani parní krasavec Arcivévoda Karel už běžně nebrázdí jizerskohorské tratě a odpočívá v muzejních sbírkách.

Přesto, kdykoliv dnes projdu kolem nádraží v Jablonci nad Nisou nebo ucítím ve vzduchu závan uhelného kouře, okamžitě se mi vybaví strejda Láďa. Vidím ho, jak stojí na peroně, kontroluje hodinky a s klidem sobě vlastním dává pokyn k odjezdu. Dal nám do života něco víc než jen lásku k vláčkům – ukázal nám poctivé řemeslo, hrdost na svou práci a kouzlo obyčejných chvil, které v dětské duši zůstanou navždy.
Petr Čacký
Majitel Nasevlacky.cz · modelář od malička
Vláčky mě baví od malička a dnes je mám i jako práci. V obchodě poradím se vším, co se týká modelové železnice: od první startovací sady přes stavbu kolejiště až po digitalizaci a zvuk.
Napište mi: petr@nasevlacky.cz
Diskuze (0)
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
